Spoření a investice

Všimli jste si, že stále více lidí preferuje spoření přes podílové fondy? A Vy preferujete garanci a nebo vyšší výnos s rizikem?

Investice do podílových fondů

V poslední době se jedná o stále rozšířenější formu spoření. Otevřené podílové fondy s sebou nesou několik výhod a to především nízkou nákladovost.

Další výhodou je možnost dosáhnout vysokého zhodnocení, ale pochopitelně i ztráty. Nepopiratelnou výhodou je i možnost investice klientů, kteří nemají k dispozici statisíce určené k tomuto účelo. Díky přednastaveným portfoliím jednotlivých fondů - klient nemusí vládnout znalostmi fungování kapitálových trhů a přesto si může své finance zajímavě zhodnotit, aniž by vynakládal čas studiem a sledování vývoje trhu a díky tzv. složenému investování se může právě i drobný investor dostat k zajímavým investičním příležitostem. 

Investování do podílových fondů se dá rozdělit do dvou základních forem. Jednorázová investice, kdy klient jednou vloží určitý obnos financí a pak už nechává investici "pracovat". Tato varianta je výhodná skutečně pro vyšší částky v řádu statisíců. Výhodou je možnost relativně rychlého zisku, jelikož se zhodnocuje již od prvopočátku vysoká částka. Každopádně nevýhodou je možnost vysokého propadu.

Průběžné investování je druhu variantou. Klient pravidelně vkládá určitý obnos peněz po jím určenou dobu. Tato forma je přijatelná i pro drobné investory, kteří nemohou a nebo nechtějí nainvestovat vysokou částku a následně čekat na výsledek, který se může dostavit klidně i za několik let. Hlavní výhodou je snížení rizika ztráty, jelikož při pravidelném zasílání menší částky se riziko, že klient vloží své finance zrovna před propadem trhů "rozmělní" do celého plánovaného investičního horizontu. Nevýhodou naopak je, že trvá delší dobu, než začne investice skutečně zajímavě vydělávat - platí nepsané pravidlo, že k znatelnému nárůstu dochází až po nainvestování alespoň 100 000 Kč. Otázkou tedy je, za jak dlouho se při průběžném investování klient k této "metě" dostane. Ani jedna z výše uvedených forem není vyloženě správná nebo špatná, vždy záleží na povaze klienta a jeho možnostech.

Vždy je každopádně důležité poradit se předem s odborníkem, my například díky mnohaletým zkušenostem s investičními nástroji umíme poradit i jak snížit u jednorázové investice výše uvedené riziko ztráty.

Investiční životní pojištění

Investiční životní pojištění (IŽP) je v dnešní době odbornou veřejností velmi zatracovaným produktem, co se týče jeho využití jakožto investičního nástroje pro zhodnocování finančních prostředků klienta.

S touto tezí lze souhlasit, za předpokladu, že je IŽP nastaveno tak, že se k investici použije tzv. běžné pojistné. My tento způsob nepreferujeme, ani ho klientům nedoporučujeme, z toho důvodu, že právě běžné pojistné je zatíženo nejvyššími poplatky a klientovi tím pádem trvá několik let, než se vůbec dostane hodnota účtu na úroveň vkladu klienta.

Nicméně, pokud se pro tuto investici správně použije tzv. mimořádné pojistné, které je možné sjednat zcela bez poplatků, potom se jedná o velmi zajímavý investiční nástroj. Navíc pokud bude tento produkt sjednán s investicí do tzv. "garantovanému fondu" a nikoliv do tržních fondů, které lze sjednat efektivněji samostatně, bez účasti pojišťovny (skrze investování do podílových fondů - viz výše) potom se dá hovořit o bezkonkurenčním produktu. Proč?

Důvodem je právě garantovaný fond, který žádný z investičních makléřů ve svém produktu nenabídne s parametry, které se dají v IŽP nastavit. Mezi tyto parametry patří v první řadě garance zhodnocení ve výši TÚM (= Technická Úroková Míra), která je v současné době ve výši 1,9% p.a. (čemuž už tak nemůže konkurovat žádný spořící účet) a ke které pojišťovny navíc připisují podíly na zisku, čímž lze dosáhnout celkového zhodnocení kolem 3% p.a. 

Doplňkové penzijní spoření

Tento produkt je "nástupcem" Penzijního připojištění se státním příspěvkem (PP), respektive Penzijního fondu, jak býval taktéž nazýván. Vznikl v roce 2013, kdy v ČR proběhla důchodová reforma.

Doplňkové penzijní spoření (DPS) je v mnoha ohledech s původní "verzi" srovnatelným produktem. Jedná se o spoření, určené k přilepšení v penzi. Je dotováno státem formou státního příspěvku, jehož výše je závislá na výši příspěvku účastníka. Uzavírá se minimálně na 5 let a zároveň nejméně do 60 ti let věku klienta (což jsou podmínky nezbytné k připsání státní podpory). Zde ale podobnost končí. Další parametry jsou již rozdílné a nutno podotknout, že v případě DPS horší než u původního PP. Konkrétně se jedná o absenci garance minimálně 0% ročního zhodnocení, která u PP byla. To znamená, že v současné době je klient vystaven riziku ztráty v případě nepříznivé situace na kapitálových trzích. Další nevýhodou je absence možnosti sjednat tzv. Výsluhovou penzi, která u smlouvy PP umožňovala po 15ti letech trvání vybrat 50% všech vložených prostředků (včetně státních podpor a výnosu jak z příspěvků tak i ze státní podpory) a následně pokračovat ve spoření dál. DPS umožňuje POUZE výběr všech prostředků (po splnění podmínky 5 ti let trvání do 60 ti let věku klienta) a nebo předčasné zrušení se sankcí v podobě odúčtování všech, do té doby, připsaných státních podpor a výnosů z nich. Jedinou výhodou, kterou DPS přináší je tzv. Předdůchod. Ten umožňuje (je-li na DPS naspořen dostatek financí) ještě před vznikem nároku na starobní důchod odejít do tohoto předdůchodu, čerpat rentu z DPS a při tom bude sociální a zdravotní pojištění hrazeno státem (stejně jako u klasického důchodce).

Absence garance minimálně 0% zhodnocení je způsobena možností klienta vybrat si, jakým způsobem budou jeho finance skrze DPS investovány (v případě PP toto možné nebylo), od velmi konzervativní varianty až po variantu velmi dynamickou zaměřující se převážně na akcie. Díky tomu je možné DPS postavit na úroveň investice do podílových fondů (viz výše) a to s výrazně nižšími náklady, než samotné velmi levné podílové fondy. Nevýhodou ovšem je, že jelikož je tento produkt primárně navržen pro přilepšení k důchodu, musí tomu svojí rizikovostí odpovídat i nastavení volených fondů. Jednoduše řečeno, portfolia v DPS nikdy nedosáhnou stejného výsledku jako srovnatelné portfolio v podílových fondech.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že pokud má člověk ještě stále PP, měl by si jej zachovat (přes snahu penzijních společností o přepracování PP na DPS), jelikož většina výhod je na straně PP a jediná skutečná výhoda DPS v podobě předdůchodu se dá využít i v případě PP (jakým způsobem poradí finanční poradce - my tuto metodu klientům vysvětlujeme běžně).

Pro shrnutí lze říci, že jakožto doplňkový produkt je DPS dobrou volbou, hlavně z důvodu nízké nákladovosti. Ovšem právě z důvodu omezení výnosu z titulu složení portfolií by nemělo "hrát prim" v podobě jediného produktu určeného k zajištění vyšší životní úrovně v penzi.

Stavební spoření

Výhodnost stavbního spoření jakožto spořícího produktu vzala za své v roce 2012 kdy byla poprve vyplacena snížená státní podpora (polemikou na téma výhodnosti stavebního spoření jakožto úvěrového produktu se zabývá článek v sekci Úvěrové produkty - Úvěr ze stavebního spoření). Ta je od té doby ve výši 10% z výše ročního příspěvku účastníka (maximálně však 2000 Kč).

Tedy, aby klient získal ze stavebního spoření maximální užitek, MUSÍ ročně zaplatit 20 000 Kč. K jeho vkladům a k připsané státní podpoře je navíc připisováno zhodnocení ve výši cca 1% p.a. (nicméně toto zhodnocení je daněno sazbou 15%). To samo o sobě by bylo stále zajímavé, pokud by stavební spoření nebylo zatíženo poplatky a to jednak jednorázovým poplatkem za sjednání (obvykle ve výši 1% ze sjednané cílové částky) a dále ročním poplatkem za vedení (obvykle OD 250,- ročně).

Výhodnost či spíše nevýhodnost tohoto produktu lze vyjádřit na jednoduchém příkladě. Za předpokladu, že bude klient chtít mít maximální státní podporu, sjednalo by se stavební spoření s cílovou částkou 333 000,- tak aby klient spořil 1 667,- měsíčně = 20 000,- ročně (výše spoření bývá totiž obvykle 0,5% z cílové částky). Poplatek za sjednání by tedy byl v tomto případě 3 330,- a poplatek za vedení od 250,- ročně. Za 6 let trvání (což je doba, kterou je nutno dodržet, aby byly připsány všechny státní podpory) bude hodnota celého stavebního spoření cca 131 150,- (se započítáním státních podpor, zdaněného výnosu a odečtením poplatků), tedy čistý výnos ve výši cca 9,29% za 6 let, čemuž odpovídá výnos cca 1,55% p.a.

Z uvedeného příkladu jasně plyne, že i např. současné spořící účty (viz níže) jsou schopny přinést za 6 let trvání srovnatelný výsledek. Nemluvě o nutnosti dodržet šestiletý horizont u stavebního spoření, při jehož nedodržení budou odečteny VŠECHNY připsané státní podpory, včetně výnosu z nich a ještě klientovi hrozí poplatek za předčasné ukončení, obvykle ve výši 0,5% z cílové částky.

Spořící účty a termínované vklady

Spořící účty jsou relativně mladým produktem bank, určeným ke krátkodobému zhodnocování finančních prostředů, ovšem výrazně efektivněji než jak je tomu u klasických běžných účtů. Spořící účty navíc nejsou určeny ke zhodnocování velkého objemu financí, jelikož paradoxně čím větší obnos peněz je na spořící účet vložen, tím menší je připsané zhodnocení. Např. v případě spořícího účtu od Sberbank, a.s. (které má v současné době nejvyšší zhodnocení na trhu spořících účtů) je připisováno 1,63% p.a. u částky DO 300 000 Kč. Nad těchto 300 000 Kč se pak připisované zhodnocení snižuje (v závislosti na výši vkladu a to až na 0,85% p.a. v případě vkladu nad 9,6 mil.). Úrok je klasicky daněn a to konkrétně 15%.

Díky vyššímu zhodnocení prostředků oproti běžným účtům a vysoké likviditě (peníze jsou k dispozici prakticky okamžitě, obdobně jako u běžného účtu) má tento produkt rozhodně své místo v portfoliu klienta. Jejich ideální využití je na přebytek financí na běžném účtu, které klient v daném měsíci nevyužije, ale na druhou stranu si je nemůže dovolit vázat na delší časové období, jelikož je chce mít kdykoliv k dispozici.

Termínované vklady jsou starší obdobou spořících účtů. Jejich výhoda spočívá ve vyšším zhodnocení (obvykle kolem 2% p.a. - opět před zdaněním sazbou 15%), ale ta je vykoupena nevýhodou v podobě předem daného termínu, před kterým se klient k těmto prostředkům NEmůže beze ztráty dostat. Nejčastěji se termínované vklady sjednávají na 2 roky a banka potom klientovi garantuje výši zhodnocení, pokud on dodrží tento sjednaný termín.

Oproti spořícím účtům jsou termínované vklady určeny spíše k vyšším vkladům (ideálně NAD 500 000 Kč) a navíc ještě k takovým vkladům u nichž klient ví, že prostředky z nich nebude potřebovat dříve.