Stavební spoření již není tak zajímavé jako tomu bylo dříve, ač se stavební spořitelny skrz své reklamy snaží tvrdit opak.

Zhodnocení u stavebního spoření (smlouvy založeny od roku 2014) se pohybuje kolem 1% p.a. Jelikož se tento výnos ještě navíc daní, nelze ho pokládat za nic výjimečného (už jen spořící účty vycházejí lépe). Jedinou zajímavou částí stavebního spoření byla státní podpora. Nicméně po jejím posledním snížení na 10% z výše spořené částky (maximálně 2000,- ročně) už není zajímavá ani ta.

Když totiž od zisku v podobě státní podpory a zdaněného zhodnocení odečteme poplatky, se kterými je tento produkt spojen (poplatek za uzavření smlouvy – obvykle 1% z cílové částky; roční poplatek za vedení – obvykle ve výši 250-350,-; případně poplatek za předčasné ukončení – obvykle 0,5% z cílové částky), zjistíme, že jeho výnosnost, obvykle stěží pokryje inflaci. Jeho další, znatelnou nevýhodou je “povinná” doba trvání (v současné době 6 let), při jejímž nedodržení se krom výše uvedeného poplatku za ukončení smlouvy odečtou všechny připsané státní podpory. Navíc je stále ještě ve hře, momentálně neschválený, dodatek k zákonu o stavebním spoření, který chce omezit využití státní podpory u stavebního spoření pouze na účely bydlení případně úhradu školného, pokud by se finance využily na něco jiného, potom by byla opět státní podpora odečtena.

Tedy závěrem lze říci, že jsou na trhu v současné době zajímavější produkty než právě stavební spoření a jeho uzavření není efektivní.