Už delší dobu nosím v hlavě tento nadpis, a především z něj plynoucí článek (ten nosím v hlavě už od loňského roku). Ano, je to do jisté míry „clickbait“, jsem si toho vědom, ale přijde mi tohle téma natolik důležité a jeho případný dopad natolik zásadní, že jsem záměrně zvolil tento kontroverzní a oči-tahající nadpis, abych na to upozornil. Jelikož se domnívám, že je to třeba. Proto jsem si vypůjčil, a lehce poupravil, název jednoho amerického seriálu, abych přitáhnul pozornost a předal mé sdělení / obavu co největšímu počtu lidí.

Ze startu, pojďme si vyjasnit pár pojmů.

DIP, tedy Dlouhodobý investiční produkt je rozšíření o další daňově uznatelný produkt, který navíc umožňuje příspěvek zaměstnavatele (vedle „penzijka“ a životního pojištění), který spatřil světlo světa právě v letošním roce 2024. Dále se NEjedná ve skutečnosti o žádný nový produkt, kterým bylo např. Doplňkové penzijní spoření (DPS), které začalo v roce 2013, ale pouze o „příznak“, který lze udělit k již dávno existujícím např. podílovým fondům, které je následně možné využívat k výhodám, které dříve patřily jen zmíněným „penzijkům“ a životním pojistkám.

IŽP, tedy Investiční životní pojištění je nástupcem dřívějšího Kapitálového životního pojištění, které umožňuje vedle krytí úrazových a nemocenských rizik také „spořit“ (obrat, který se ve spojení s tímto produktem hojně využíval), přesněji řečeno využívat jej jako rezervotvorný produkt, který navíc umožňuje volit konkrétní strategii investování od garantované (s pevně danou, technickou úrokovou mírou), přes konzervativní, až po dynamickou.

Ještě, než se dostanu k meritu věci, tak chci jasně vyjádřit, že ani v tomto článku, ani mimo něj, se nesnažím tvrdit, že DIP je něco špatného. O jeho výhodnosti či nevýhodnosti, v portfoliu, tento text ani v nejmenším nemá pojednávat. Jako jakýkoliv jiný produkt, může být stejně vhodný, jako nevhodný, pokud se použije/nepoužije správně.

Jde mi úplně o něco jiného.

DIP má být doplňkem, či lépe řečeno, alternativou k „penzijkům“. Primárním smyslem má být motivovat i mladší generaci k tvorbě rezervy na postproduktivní věk s využitím „moderních“ produktů, jakými jsou právě např. podílové fondy či obdobné produkty, které umožňují volbu konkrétní strategie, navíc výrazně širší volbu, než je tomu právě u „penzijek“.

ALE…

A teď se konečně dostáváme k tomu, o co mi jde. Zásadní problém je v poplatcích…

U zmiňovaných „penzijek“ jsou tyto poplatky přísně regulovány a mají jasně daný strop. Ovšem u DIPu, kdy záleží jen na konkrétním producentovi, u jakých produktů umožní přidělit příznak DIP, žádné omezení není. A prvotní, dobrá myšlenka rozšířit rozsah produktů použitelných pro tvorbu rezervy k důchodu, tím dostává pachuť umožnění finančním „poradcům“ (pravidelní čtenáři už znají význam, mnou použitých, uvozovek) prodat za tímto účelem „drahé“ produkty s vidinou vysoké provize.

Zde je právě paralela s IŽP, za které se vyplácely obří provize a „poradci“ je doporučovali jako „lepší spoření“. Ovšem lepší to bylo jen pro ně, protože věděli, že vyplacená provize může být klidně 180 % ročního pojistného (při úložce 1 000,-/měs. to odpovídá nějakým 20tis. na provizi) a lidi byli pak strašně překvapení, že ani po prvních několika letech nejsou v kladných hodnotách (v poměr k zaplacenému pojistnému – ta provize totiž byla jen jedna z částí obřích poplatků…). Bylo s tím spojeno nemálo kauz a soudních sporů.

A teď přišel produkt, který je schopen to stejné zopakovat.

A provize zde může být výrazně vyšší. V poslední době jsem se setkal se smlouvou, s poplatkem více jak 25tis., ale dokonce jsem zaznamenal i smlouvu s poplatkem 100tis.!!!

Ovšem u investic je tento „vstupní poplatek“ v gesci konkrétního poradce, a ten na něj může uplatnit jakoukoliv slevu, dokonce až 100 % (to u zmíněného IŽP nešlo, až na výjimky). Problém je, že spousta poradců neřekne, že tento poplatek je odměna pro ně, ale naopak že se jedná o odměnu pro investiční společnost, jelikož ta je tak dobrá ve zhodnocování financí, že si prostě může dovolit nechat si za to tohle zaplatit (klasický mantra, tohle je standardně používaná věta), ale faktem je, že se jedná čistě a jen o odměnu pro PORADCE!

Nápad na tento článek jsem dostal právě proto, že jsem byl několikrát svědkem, jak jeden „poradce“ tímto způsobem, už na konci loňského roku, motivoval své podřízené, v jedné restauraci, kam chodím na oběd. Podával to jako obrovskou příležitost pro ně a mohutně poukazoval na to, kolik je v tom schovaných peněz (pro ně). A to byl jen jeden z mnoha. Proto tento článek…

Ani v nejmenším nechci tvrdit, že by měl poradce dělat práci zadarmo. To vůbec ne. Ale sami si položte otázku: „je práce pro vás, kterou poradce odvedl, adekvátní odměně třeba 20tis. za jednu smlouvu?“ Pokud ano, tak je vše v pořádku. Ale pokud to bylo o tom, že vás kontaktoval, že je zde změna zákona a přišel DIP, a tady je smlouva a tady to podepište, tak mi nepřijde adekvátní, aby za tuto, řekněme hodinu práce, dostal 20tis., které ovšem zaplatíte vy…

Pamatujte, že vstupní poplatek je odměna poradce. A v kompetenci poradce je jeho snížení, až na nulu. Vy se pak rozhodněte, zda je taková odměna, která je ve smlouvě přesně vyčíslená, adekvátní, a zda jste ochotni ji zaplatit.

Když to shrnu. DIP může být vhodným rozšířením portfolia. Může být více než zajímavým rozšířením pro tvorby rezervy k penzi. Jediné, na co si dejte pozor, tak zda je vhodnost tohoto produktu adekvátně vykoupena vstupním poplatkem, který zaplatíte. Nenechte si namluvit, že vstupní poplatek patří investiční společnosti – je to odměna zprostředkovatele. A právě zprostředkovatel rozhoduje o jeho výši, a pokud bude tak vysoký že na něj bude daný produkt vydělávat několik let, tak jeho výhodnost tím hodně ztrácí…

Ptejte se, nenechte se utáhnout na nudli, vybírejte si kvalitního poradce a rozhodněte se, zda jeho odměna odpovídá jím vykonané práci. Jde o vaše peníze!