Letošní, již druhý FINfest. Tedy konference určená pro poradenskou veřejnost ze všech koutů republiky a ze všech možných finančně-poradenských společností. Vzhledem k tomu, že se jí Experti opět, jako už klasicky, účastnili, tak zde přináším malé ohlédnutí za tímto finančním festivalem podzimu 2017.

Účast byla, dle mého názoru, ještě hojnější než na jaře letošního roku. Jestli jsem zaslechl správně, tak se jí účastnilo přes 500 poradců a toto velké množství bylo skutečně znát.

Hned po úvodním slovu pořadatele, Martina Viktory z Poradci-sobě, se ujal slova i Petr Stuchlík z Fincentra, které bylo opět generálním partnerem.

Zajímavý příspěvek zazněl z úst Tomáše Nidetzkého, zástupce ČNB, který hovořil o navyšování základní úrokové sazby ze strany ČNB. Přirovnával tento její počin k horolezeckému výstupu, který je možné hodnotit, až ve chvíli návratu do základního tábora. Tímto pomyslným základním táborem je, v případě ČNB, dokončení navyšování zmíněné základní úrokové sazby, která by měla, dle jeho slov, dosáhnout 2,5-3% v horizontu dvou let (podotýkám, že nyní je na 0,5%). Tuto informaci ponechám bez komentáře, myslím, že každý si dokáže představit, co to bude znamenat.

Ze všech panelových diskuzí a přednášek jsem vybral tři, které mi přišly nejzajímavější, a o ty bych se rád podělil.

První panelová diskuze měla název Příležitosti a výzvy roku 2018. Diskutéry byli pánové Jiří Šindelář z USF, Petr Šafránek z AFIZ, Vít Mikolášek z Partners, Mojmír Urbánek ze SAB servis a Tomáš Síkora z CreaSoftu, který byl moderátorem celé diskuze.

Tato diskuze se hodně točila kolem regulací, které nás čekají v roce 2018. Hned první položenou otázkou bylo, jaké výzvy v roce 2018 jednotlivý pánové očekávají. Slova se chopil pan Šafránek, který na tuto otázku zareagoval naříkáním, že veškeré regulace jsou jen byrokratickou zátěží firem a všichni se je snaží dodržovat, jen aby nedostali pokutu, ale se skutečnou ochranou klienta to má pramálo společného… Přirovnal to ke dvěma směnárnám, kdy jedna má vysoké kurzy a klienty de facto okrádá, ale papíry má v pořádku. Hned vedle ní je druhá, která má velmi pro-klientské kurzy, ale chybí jí nějaký ten papír. Té první nic nehrozí, ta druhá dostane pokutu…

Nicméně, zajímavý názor zazněl z úst pana Šafránka vzápětí. Kdy hovořil o úskalích regulace GDPR, která se točí kolem ochrany osobních údajů. Řekl, že může nastat problém, ve chvíli kdy přijde klient a stáhne daný souhlas se zpracováním a nakládáním s jeho osobními údaji a požádá o tzv. „zapomenutí“. Společnost bude povinna mu vyhovět. Ale pokud tento stejný klient následně společnost zažaluje, že v jeho případě při sjednání produktů nepostupovala správně, tak přichází problém – důkazní břemeno je na společnosti a ta všechny dokumenty a údaje o klientovi vymazala…

Pan Urbánek následně otevřel téma regulace označované PSD2 – tedy zpřístupnění bankovních účtů třetím stranám, kde on sám spatřuje velkou příležitost, kterou zmíněné může přinést. Vzhledem k tomu z jakých společností ostatní diskutéři (až na moderátora) jsou, tak příliš příznivců nezískal…

Všichni pánové se ovšem shodli, že regulace hrozí pohřbením mnoha malých či středních firem, s tím, že zůstane zachováno jen několik skutečně velkých hráčů, kteří byrokratickou zátěž regulací unesou…

Druhá panelová diskuze byla ta na téma Pojištění – příležitosti a výzvy v oblasti likvidace. Diskutéry byla paní Ivana Ferová z UNIQA a dále pánové Ludvík Bohman z Allianz, Libor Mánek z PČS, Lukáš Kaplan z EUCS a Kateřina Lhotská z CreaSoftu, která byla moderátorem celé diskuze.

Hned v úvodu zazněla velmi důležitá věta: „Až ve chvíli likvidace pojistné události se ukáže, skutečná kvalita předchozí poradenské práce“.

Pan Kaplan, jehož společnost se zabývá primárně vymáháním nevyplaceného či špatně vyplaceného pojistného plnění, zde spatřuje největší problém v neinformovanosti klientů o tom, na co mají zákonný nárok (především z odpovědnostních pojistek). Kdy tito klienti netuší, zda měli nárok na vyšší výplatu pojistného plnění, než skutečně obdrželi – no a jelikož něco dostali, tak to většinou dál neřeší…

Na to reagovali zástupci pojišťoven, téměř shodně tím, že zvýšit finanční gramotnost klientů či je donutit lépe nastudovat pojistné podmínky je prakticky nereálné a tedy je nezbytné, aby byli dostatečně znalí, právě poradci, kteří produkty sjednávají. Shodli se dále na tom, že by jim k tomu rozhodně mohlo pomoci větší technologické zázemí (řekněme srovnávač vyhodnocující pojistné podmínky).

Dále se všichni shodli na tom, že v likvidaci má poradce nezastupitelnou roli, jelikož má ke klientovi výrazně blíže než likvidátor a dále proto, že zná nastavení produktu konkrétního klienta. Respektive, shodli se na tom téměř všichni, jelikož pan Bohman tvrdil, že pokud je při likvidaci potřeba i finanční poradce, tak je nastavení vnitřních pochodů pojišťovny špatné…

V závěru došlo k velmi příjemné shodě, kdy všichni potvrdili, že tím největším problémem je složitost většiny pojistných podmínek a že pro pojišťovny je velkou výzvou a zároveň úkolem, co nejvíce podmínky "zlidštit", tak aby se v nich člověk neztrácel. Dále, k tomuto tématu potvrdili, že do 5ti let budou pojistné podmínky víceméně stejné u všech pojišťoven (minimálně tedy v rámci životního pojištění).

A konečně třetí panelová diskuze nesla název Spolupráce finančního poradce a realitní kanceláře. Ta nebyla ani tak zajímavá jako úsměvná… Diskutéry byli pánové Martin Fojtík z Fincentrum Reality, Jan Lener z Broker Consulting, Marek Macura z M&M Finance, Milan Žák z RE/MAX a Marta Gellová z EFPA, která byla moderátorem celé diskuze.

V úvodu mohl každý z pánů, v pěti minutách, představit jejich koncept či společnost. Nikdo z nich časový rámec nedodržel a pojal toto rychlé představení jako náborovou akci do jejich společnosti (snad až na pana Žáka). Takže toto sebralo velkou část času celé diskuze a myslím si, že to tam nemělo co dělat.

Každopádně, hned na to prokázal svoji "znalost" pan Lener, který řekl, že jejich koncept vznikl proto, že poradci obecně mají problém s akvizicí nových klientů, že k tomu zkoušejí využívat web, sociální sítě, platí si školení, aby pak zjistili, že tudy cesta nevede… Toto může skutečně říct jen někdo kdo opravdu „nezná mapu“… No, a pokud ji neznám, tak se do toho přece nepouštím, ne? Hned na to obdržel reakci z publika, která se zobrazila v chatu k tomu určeném a to konkrétně:

„Hybridní model BC poradce 2v1 je paskvil. Ševče, drž se svého kopyta.“

Dle mě velmi trefné. Pan Lener se snažil obhajovat tím, že přece dříve bylo poradenství jen o pojistkách a pak rozšířili poradci své znalosti i o investice a následně o hypotéky. Toto je přece, dle něj, jen další logický krok. No já si to nemyslím, reality a finanční poradenství k sobě možná mají blízko, ale jsou to tak specifické obory, že vyžadují odborníky-speciality. Nemluvě o tom, že realitní makléř je primárně obchodník, který chce (a musí) prodat, finanční poradce není a nesmí být prodejcem…

Podobný názor, jaký mám já, vyjádřil i pan Žák, který upřednostňuje speciality nad těmi, kteří mají obecný přehled, a přirovnal to k zubaři, ke kterému by chodit nechtěl – tedy k tomu, který se po zubním zákroku pacienta zeptá, jestli mu nemůže kouknout i na koleno… Dle mě všeříkající.

Zbytek diskuze se už nesl jen v duchu přebíjení se, která ze společností má lepší systém a nic přínosného již nepřinesla.

Touto, jak jsem si ji dovolil nazvat, humornou diskuzí, bych mé ohlédnutí za podzimním FINfestem 2017 chtěl uzavřít. Rozhodně dosahoval minimálně stejných kvalit jako FINfest z jara letošního roku, k němuž jsem přinesl ohlédnutí v článku Finanční festival 2017 a já věřím, že i ty budoucí si kvalitu zachovají.