22. května 2015 proběhla v Praze druhá konference Asociace finančních poradců ČR.

Přijali jsme s kolegyní pozvání a konference se zúčastnili. Původně jsem chtěl na toto téma napsat jeden článek a celou konferenci v něm shrnout, ale bylo toho tolik, že by byl samotný článek pomalu jako malá kniha. Proto jsem se nakonec rozhodl, že přednáškám, které nás nejvíce zaujaly, věnujeme vždy samostatný článek a tento použijeme vlastně jen jako rozcestník, tak aby si každý vybral jen to, co ho bude zajímat.

Prolinky na jednotlivé články jsou níže pod textem, ale rád bych zde v pár větách shrnul můj osobní pocit z celé konference.

Jednou z posledních přednášek na konferenci Asociace finančních poradců ČR, byla ta od Lukáše Kaplana, který provozuje web Poradna poškozeného a jehož firma se zabývá právními spory klient vs. pojišťovna, kde on stává na té slabší straně, na straně klienta.

Pan Kaplan hovořil o problematice pojistného plnění, kdy se pojišťovny dost často chytají každého slovíčka a při vyplnění žádanky nezbytné k vyplacení pojistného plnění jsou díky nevhodné definici schopny celé plnění odmítnout.

Jak tomu předejít? To se pokusím přiblížit v článku níže.

Velké procento klientů se dívá při volbě životního pojištění především na cenu. Bohužel i dost poradců staví nabídku tohoto pojištění, právě na tom kolik stojí a opírají o to své doporučení ke sjednání dané pojistky.

Bohužel ne vždy je to ta správná cesta. Podobně jako každá mince tak i pojistka má dvě strany. Tou první je období, kdy se nic nestane a klient pojistku jen platí – zde přijde vhod, aby byla co nejlevnější. Jenže tou důležitější, druhou stranou, je období kdy se něco stane a klient žádá plnění a v takové chvíli je důležité, aby k požadovanému plnění skutečně došlo.

Výše uvedené velmi dobře vystihl jeden můj bývalý kolega, který říkal: Pojištění se nedělá na dobu dobrou, ale na dobu zlou…

V čem tedy tkví úskalí té druhé strany mince?

Lehce pozměněný název nejznámějšího díla amerického spisovatele Josepha Hellera Hlava 22 (Catch-22 v originále) jehož ústředním motivem je absurdita právě Hlavy 22 amerického vojenského řádu, která říká: Že armádní letecké povinnosti může být zbaven ten, kdo je uznán za psychicky narušeného, a zároveň požádá o uvolnění. Ovšem to, že o uvolnění požádá, svědčí o jeho psychickém zdraví, takže být uvolněn nemůže.

Přepracovaný název jsem si vypůjčil jakožto paralelu s novelou zákona 38/2004 Sb., která je v současné době v poslanecké sněmovně.

V čem vidím tuto paralelu, se pokusím rozkrýt v článku níže.